Začněme aktuální zprávou. Před několika dny se objevila zpráva, že pořad Mr. GS, kde vystupujete, se ruší...
„Proboha, kam na to chodíte?“
Mluví se o tom na Nově. Je to pravda?
„Mr. GS normálně pokračuje a má dobrou sledovanost.“
Mluví se také o tom, že Suchánek s Richardem Genzerem budou mít nový zábavný pořad. Víte o tom něco? Už víte, zda v něm budete účinkovat?
„Pokud jde o nové projekty Michala a Geni, tak to nemohu sloužit. Víte, to, že mě kluci pozvali do Mr. GS neznamená, že mě adoptovali a že se jich teď budu držet jako klíště až do penze.“
Jaký vůbec máte s Michalem Suchánkem a Richardem Genzerem vztah?
„Naše vztahy odpovídají všem těm letům, co se známe. Suchoše jsem poprvé viděl, když nám bylo asi čtrnáct, a Geňu znám už z konzervatoře. Jeho ženu Lídu znám už taky přes dvacet let. Takže za pracovní se naše vztahy rozhodně považovat nedají. Navíc máme podobný smysl pro humor.“
V mládí vás proslavila role Radka Převrátila ve filmu Sněženky a machři. Jak na tu dobu vzpomínáte? A prozraďte, šílely po vás dívky?
„Že by po mně dívky šílely, tak na to se fakt nepamatuji. Těch sedmnáct – to je takový telecí věk, kdy se ty děti ještě hodně stydí, a to byl můj případ. Dlouho jsem byl takovej zastydlej. Jó, dneska už bych si to uměl užít jinak, ale to už zase hraju ty zkrachovalé nakladatele, esenbáky nebo protivný autobusáky.“
Byl jste v kontaktu s některými herci, kteří ve »Sněženkách« s vámi hráli i po natáčení?
„Vídali jsme se velmi zřídka. I když s Tondou Duchoslavem asi víc než se Suchošem.“
Nakonec došlo na pokračování filmu Sněženky a machři po 25 letech. Co jste říkal na finální výsledek? Diváci ho nepřijali moc dobře...
„Pokud jde o Sněženky po 25 letech: myslím, že všichni zúčastnění pro ten film udělali maximum, a to, že se někomu zdál smutný? Inu život už je takový a kdo byl v tomhle věku na nějakém třídním srazu, ví, o čem mluvím.“
V současné době hrajete v seriálu Okresní přebor. Jak jste se k roli autobusáka dostal?
„Do Okresního přeboru jsem se dostal tak, jak se obvykle herci do seriálů dostávají. Nejdřív mi zavolala castingová agentka, že by tam pro mě byla menší role, no a když jsem souhlasil, předala kontakt na mě panu režisérovi. Ten se mi vzápětí ozval, a když mi řekl, že je to role autobusáka, bylo rozhodnuto. Navíc bez potupných konkurzů a kamerových zkoušek.“
Jaký máte k fotbalu vztah?
„Přiznávám, že můj vztah k fotbalu je poměrně chladný. Nikdy jsem nepochopil propastný nepoměr mezi výkony našich hráčů a stavem jejich kont. Ne že bych jim ty prachy nepřál, ale dovedu si představit smysluplnější činnost než běhání za mičudou. To se ovšem netýká Houslických srdcařů!“
Takže nějaký oblíbený klub, kterému fandíte, nemáte?
„Aktivní fanoušek nějakého klubu opravdu nejsem. Jako kluk jsem s tátou chodíval na Julisku (Dukla Praha – pozn. redakce), ale to jenom proto, že jsme to měli blízko a byl tam absolutní klid – pár lampasáků, několik důchodců, otec a já. Idyla! Musím ale přiznat, že je možné mě považovat za latentního příznivce Sparty. Už dlouhou řadu let tam pracuje moje tchyně a díky ní jsem na Letné viděl při pohárech i řadu velkých hvězd evropské kopané.“
Když tedy v televizi běží večer důležitý fotbalový zápas a zároveň souběžně s tím nějaký seriál, nejste tím mužem, co manželce nedovolí přepnout na seriál?
„Jediný člen rodiny, který si takový přenos opravdu neodpustí, tak to je naše babička. No a když hraje Sparta, tak to jdou veškeré žerty stranou!“
Zažil jste někdy opravdovou atmosféru vesnického fotbalového zápasu?
„Zažil. V Libochovicích, ve městě mých předků, kde mám chalupu, jsem pár takových utkání absolvoval. Vybavuje se mi například hlášení z amplionu na konci přestávky: »Žádáme civilisty, aby urychleně vyklidili hrací plochu!« Nebo si vzpomínám na jedno vítězné utkání, kdy oba góly Libochovic padly přímo z rohového kopu – bez jakéhokoli doteku jiného hráče nebo brankáře. Stadion je na dohled od řeky Ohře, takže pokud se fanouškům nezdá výkon sudího, nikdy mu to nezapomenou připomenout: »Fando, neblbni – řeka je blízko!«“
V seriálu vozíte fotbalový klub Slavoj Houslice. Jaký jste vlastně v soukromí řidič? Řídíte rád?
„Ano ve Slavoji funguju jako klubový autobusák. Pan Krob, ne Kjob! Tam jsem si to docela užíval, protože jsem se svezl i v opravdovém, velkém autobusu – ani nevím, jestli tam ty záběry zůstaly. Ale to byl taky důvod, proč jsem do toho šel. Autobusy jsou moje celoživotní láska. Můj psychiatr říká, že by se to dalo ještě léčit. V soukromí jsem spíš řidič z povinnosti. Všichni víme, jak to na našich silnicích vypadá, a že bych si třeba užíval cestu k Jadranu s dvěma pečenými dětmi a nervózní manželkou, tak to tedy zrovna ne.“
Utkvěl vám v paměti během natáčení »Přeboru« nějaký vtipný zážitek?
„Tam jich bylo bezpočtu, protože každá klapka vypadala úplně jinak. Hodně se improvizovalo a já si myslím, že to je největší deviza tohoto seriálu. Kluci věděli, o čem jednotlivé situace jsou, ale dialogy vznikaly většinou až při ostrém jetí.“
A nějaká konkrétní historka?
„Asi když jsem se svým Bobíkem (klubový autobus Slavoje Houslice – pozn. redakce) vezl celý mančaft z vítězného utkání. V autobusu byl ještě kameraman, zvukař a režisér. Ani jsem neregistroval, kdy už se točí, nebo jestli je to ještě zkouška. Uháněl jsem s přetíženým Bobíkem krajinou kolem Komárova, kluci řvali jak šílenci, kamera běžela. Blížil se nechráněný železniční přejezd, já šlapu na brzdu, a nic! Vzpomněl jsem si na slova majitele Bobíka: Když to budeš chtít zastavit, musíš tam nejdřív napumpovat vzduch a nebo zkus ruční brzdu. Povedlo se, ale bylo mi poměrně úzko.“
O vašem soukromí se toho moc neví. Prozraďte nám něco...
„Tak u mě žádnou pikantnost nečekejte. Se svou ženou Simonou jsem už od 17 let, máme spolu dvě holky: Fany je 12 a Janičce je devět let. Labradorce Amálce je něco přes rok a nedávno nás opustilo morče jménem Barča. Ze sportů mám rád tenis a cyklistiku, v kuchyni preferuji Itálii a Francii a mým největším koníčkem je sbírání všeho okolo autobusu Škoda 706 RTO.“
převzato s www.ahaonline.cz