Viki Cabadaj (Jan Antonín Duchoslav), Karel Mácha (Michal Suchánek) a Radek Převrátil (Václav Kopta) - trojice puberťáků v kultovním filmu počátku osmdesátých let Sněženky a machři. Ostatní byli frajeři a machři. Vašek Kopta, blonďák s modrýma očima, hrál klaďase. Byla to prý jeho nejlepší filmová role v životě.
Sedli jsme si na zahradu pod slunečník v domě na pražské Hanspaulce, kde žije odjakživa. Václav mě poctivě upozornil, že o tom, na co se ho ptám, tedy na účinkování ve filmu Sněženky a machři, mluvil v různých rozhovorech snad stokrát. Tak tedy v naší rubrice po stoprvé pro ty, kteří zatím žádný podobný rozhovor s Václavem Koptou nečetli. Bylo mu sedmnáct, studoval herectví na konzervatoři a ve Sněženkách stál poprvé před kamerou.
"Já vám říkal, že jsem začal hrát dost pozdě a že už jsem vlastně nebyl dítě. Já jsem dřív po hraní ani nijak netoužil, ale oni zjistili, že mě nedostanou na žádnou střední školu, kde byly všechny ty předměty jako matematika, fyzika nebo chemie a nevěděli, co se mnou. Nejdřív se přemýšlelo o klavíru, protože jsem odmalička hrál, ale když já jsem byl strašně línej...," směje se Václav.
Na konzervatoř se ale připravil dobře, přijali ho, zpíval, hrál naklavír a vystudoval v ročníku vedle Michala Suchánka, Sagvana Tofiho a Simony Vrbické, se kterou jsou přes dvacet let. "Oni se mnou měli pedagogové docela velké herecké plány, takže jsem dostával ve škole hlavní role, ale já jsem podvědomě cítil, že to nebude ono. Představa, že půjdu do normálního divadla hrát vážné role, se mi moc nelíbila. Žil jsem tehdy naplno hudbou, hrál jsem v různých kapelách jako klávesista, byl jsem odkojenej bluesovou muzikou."
Není důležité, čeho se na nás dopustili jiní. Důležité je, čeho jsme se na sobě dopustili my. Tyhle verše psal Radek Převrátil své třídní učitelce. Vašek Kopta dostal ve Smyczkově filmu Sněženky a machři roli "zadumaného, čestného Mirka Dušína", jak svou roli nazývá. Jeho postava četla a citovala básně a při tom zdaleka nikdo tehdy nemohl vědět, že on sám jednou texty začne opravdu psát.
O průběhu natáčení nikdo z "chlapců" (nedávno se na těchto stránkách zpovídal Viki - Jan Antonín Duchoslav) nechce mluvit. Historky z natáčení jsou prý nepublikovatelné. Zkrátka - tři měsíce se na horách v horské chalupě točil film, který by asid nes, po dvaceti letech, byl úspěchem a atmosférou srovnatelný se Snowboarďáky.
"Tajemství úspěchu asi spočívalo v tom, že jsme prakticky nedostali do ruky žádné scénáře a všechny dialogy vznikaly spontánně. To znamená, že nás pan režisér nechal reagovat pravdivě a přesně tak, jak bychom se asi chovali ve skutečnosti."
Po Sněženkách přišlo ještě pár dalších hereckých nabídek, ale Václav tvrdí, že hraní před kamerou není úplně jeho parketa. Zkrátka v žádné slavné roli jsme ho neviděli, a když s ním mluvíte, máte pocit, že ho to ani nijak nemrzí. Nedivím se. Strávit dvacet let na jevišti, na takovém místě, jako je divadlo Semafor a v tak vybrané společnosti, jako je dvojice Molavcová - Suchý, to žádného básníka neurazí. Není potom divu, že Václava Koptu nechávají klidným i titulní stránky společenských časopisů, na kterých se nevyskytuje.
"Otázka je, čemu říkáte sláva. Že mě budou lidi zastavovat na ulici? Nevadí mi, že mě nepoznávají. Já jsem nikdy takové ambice neměl. Nemyslím si, že jsem dobrý filmový herec a nemrzí mě, že jsem v té filmové práci nepokračoval. Dodnes, když se slyším a vidím ve Sněženkách, tak poznám, že hraju, že hraju! Prostě něco tomu chybí. A já když cítím, že v tom nejsem perfektní, tak nemá cenu, abych to dělal."
A protože jablko přece jenom nepadá daleko od stromu, Václav Kopta se orientuje na psaní textů k písním a poslední dobou i k muzikálům. Herectví sice na hřebík nepověsil, ale dnes se mu stává už spíš příjemným koníčkem.