Jak bývalo v předlistopadových časech běžné, zvýšený zájem diváků budil podezření u činovníků, kteří měli v popisu práce, aby bděli. Na krajském výboru KSČ v Ostravě odhalili, čeho nepatřičného a ideologicky nevhodného se dopustili tvůrci „Sněženek": mladí hrdinové se nezříkali alkoholických nápojů. Vedoucí tajemník hřímal: „Soudruzi, rodiče teď nebudou pouštět děti na hory!" A raději zakázal na nějaký čas film v Severomoravském kraji promítat.
Hledání nových hvězd
Když byl Karel Smyczek dětskou filmovou hvězdou, podstoupil větší počet konkurzů. Snad i proto se na nich později jako režisér uměl vždycky dobře rozhlédnout a najít talentované mladé herce. Třeba díky filmu Jen si tak trochu písknout jich objevil hned několik: Mahulenu Bočanovou, Báru Srncovou a Andreu Sedláčkovou, která už je také režisérkou; z kluků Dana Šediváka, Michala Suchánka a Michala Dlouhého. Do filmu Sněženky a machři našel Václava Koptu a Evu Jeníčkovou, která se proslavila následně i jako Vendulka utěšitelka v epopeji o básnících a pak se vypravila rovnou do Hollywoodu.
A našel také jednoho vskutku speciálního mládence. Na konkurz se dostavil jako dvorný průvodce několika adeptek, ale svou upovídaností Smyczka zaujal natolik, že s ním nechal natočit pár zkušebních záběrů. „Rozsvítil to. Ve škole nerozvíjel svou hlavní aktivitu a díky tomu měl spoustu jiných dovedností; tak třeba byl výborný lyžař, což se nám moc hodilo." Tušíte správně, řeč je o Janu Antonínu Duchoslavovi, představiteli Vikyho.
Režisér prozrazuje, jak hlídal bezúhonnost mladistvých: „Na horách při natáčení jsme hrávali do noci karty. Antonín loudil, aby si mohl zahrát s námi. Jelikož jsem se bál, že by mě obral, nebylo mu to povoleno. Snížil jsem se k tomu, že jsem ve čtyři hodiny ráno obcházel pokoje a kontroloval, jestli nejsou kluci u holek. Ale i tak se natáčení holkám líbilo; když jsme končili, seděly na schodech a plakaly. Ne proto, že už končíme, jak jsem se bláhově domníval, ale že budou muset zase chodit do školy."
Hrají i neherci
Talent se projevil ale nejen mezi mladými herci. Výraznou roličku kotelníka, holdujícího spíše alkoholu než práci, představuje filmový architekt Boris Halmi. „Byl po ruce, nemusel se vozit herec. A jako kluk taky hrával. Já jsem se s ním potkal už v prvním filmu: kroutil mi v něm ruku a všelijak důmyslně mě mučil. Později se Boris smál, že má pocit, jako bych se mu celý život za to mstil," vzpomíná Smyczek.
Do role vedoucího horské boudy obsadil režisér rovněž přítele, Karla Kováře. Je smutné, že tento muž, který režíroval dva celovečerní filmy, nekonvenční detektivku Past na kachnu a poetický příběh mladého venkovského podivína Tím pádem, svůj nesporný talent dále nerozvinul. V roce 1987, pět let po Sněženkách, spáchal ve čtyřiatřiceti letech sebevraždu.
Když Smyczek přemýšlel o obsazení role profesorky, která měla působit jako dáma, vzpomněl si na Valentinu Thielovou. Poznal ji už jako malý při natáčení Holubice a později ten zážitek označil za „zjevení krásné a milé ženy". Ona sice ve zmíněném filmu režiséra Vláčila nehrála, ale točil se v domě, v němž bydlela. Smyczkovi vůbec nevadilo, že Thielová na lyžích nedokázala sjet ani nejnepatrnější svah. Přizpůsobil tomu kameru, takže ve Sněženkách vidíme profesorku, která po celý film na lyžích elegantně jen stojí.
Kolegyni postarší Boženky, mladou Hanku, si zahrála Veronika Freimannová, kterou již o dva roky předtím obsadil Karel Smyczek do filmu Jen si tak trochu písknout. „Byla přesně tou důvěryhodnou bytostí, které diváci uvěří, že se do ní může zamilovat osmnáctiletý kluk."
Režisér si nemůže vynachválit ani Radoslava Brzobohatého, představitele neoblíbeného profesora Kardy, vedoucího lyžařského kurzu, třebaže měl k němu zpočátku, než se s ním sblížil, až přílišný respekt. Zbytečně. Málokdo byl při natáčení, které občas trpělo nepřízní horského počasí, tak obětavý jako Radek. „Když jsme se třeba jednou dozvěděli, že pro nás dolů nemůže přijet objednaná rolba, hodil si na rameno baterii od kamery a vlekl se s ní přes zasněžené pláně," dává k dobrému Karel Smyczek.
Naštěstí to přežil
Režisér vzpomíná i dál, ale úsměv mu mizí: „Ten celý film byla neskutečná produkční anabáze. Měli jsme smůlu na počasí, pak praskl kotel ústředního topení na horské boudě, kde jsme natáčeli. Některé zimní záběry jsme pořídili až o několik měsíců později, za lyžárnu nám posloužila barrandovská rekvizitárna. Film šel do výroby pozdě, Ota Hofman, šéf skupiny dětských filmů, nás nakonec popohnal tím, když řekl, že jestliže ho nenatočíme ještě letos, tak už nikdy."
Filmová horská bouda je poskládaná ze záběrů pěti krkonošských krasavic, pokoje učitelek se filmovaly dokonce - jako úplně poslední - v pražské ubytovně pro stavební dělníky.
Ale celý štáb si užil i dost strachu. Před boudou se točila noční scéna, jak kluci a holky sáňkují, někteří dovádějí na igelitových pytlích. Pochopitelně, že někteří z „machrů" vesele přejížděli za osvětlený prostor, který byl snímán. Michal Petrov, kterého diváci dnes možná znají jako šéfredaktora zpravodajství České televize, si dokonce do pytle vlezl a zmizel ve tmě. Po chvíli se ozvala rána, jak narazil do hrazení dole u vleku, pak slyšeli výkřik a už ho vezli do vrchlabské nemocnice. Ještě v noci se vrátil, naštěstí bez zjištěných vážných zranění, ale režisér u něho stejně až do rána seděl.
Dnes už se můžeme spolu s režisérem jen usmívat nad jiným problémem: jak bylo těžké opatřit v dobách „reálného socialismu" zcela nereálnou, exkluzivní lyžařskou kombinézu pro Mariku. Barrandovské studio nemohlo oficiálně kupovat v tehdejším Tuzexu - nemělo příděl bonů, a tak se to muselo řešit složitě oklikou, aniž by se porušil zákon. Ale i v této prodejně západního zboží měli pouze jediné vydání kombinézy, navíc nijak exkluzivní, proto se strachovali, aby ji Eva Jeníčková třeba při nedobrovolném pádu nepoškodila.
Režisér nenechal na place moc improvizovat, ve scénáři Radka Johna a Iva Pelanta jsou až na jednu všechny populární hlášky, včetně opakovaného příkazu: „Prťka, vydrž!" Až při natáčení se ale poprvé ozvalo obdivné: „Teda, ty máš péro, Viki!"
V pokračování budeme sledovat osudy dospělých hrdinů ze „zdravého jádra" třídy. Místo původního byl povolán nový režisér - Viktor Tauš, který toužil, aby jeho slavný kolega zopakoval žertík a znovu se nechal natočit, jak sedí u baru. Oslovený neodmítl, ale pak byl zaneprázdněn. A tak druhé Sněženky a machři budou úplně bez Karla Smyczka.